Přetvořit krizi v příležitost – je to soudobé klišé, nebo skutečný recept na to, jak se stát úspěšnou firmou? Ačkoli je s financemi potřeba nakládat efektivně, nesmyslné šetření firmy nikam neposune. Otázka by tak neměla být zda investovat, či ne, ale kam a jak.
V debatě Hospodářských novin o automatizaci a robotizaci v průmyslu se na tom shodli lídři předních českých inovativních společností.
Firmy už delší dobu čelí tlaku, který způsobily vysoké ceny energií a inflace. Ani v tomto období by se ale neměly stáhnout a vyčkávat s investicemi. Krizový scénář se totiž už poněkolikáté opakuje. Dobré firmy využívají příležitostí, aby obsadily trhy nebo vyráběly produkty s vyšší přidanou hodnotou, které jsou blíž koncovému zákazníkovi. Menší firmy se přirozeně stahují, a uvolňují tak místo dalším.
„Pokud se firmě daří špatně, musí opravdu šetřit a ořezat věci, které jí nepomáhají, to je první část. Pak ale přichází opravdová léčba a tam stále platí, co říkal Baťa. Nejdříve musíme vydělávat, pak investovat a pak teprve budeme šetřit. Každá investice vám budoucí výnosy o kousek zvýší, pokud je udělaná správně,“ říká zakladatel společnosti Abra Software Jaroslav Řasa.
Zautomatizovat určitou část výroby je navíc často dlouhodobý proces, proto je dobré s investicemi neotálet ani tehdy, kdy je cítit určité ochlazení trhu. „Mnohdy netkví problém v tom, vložit kapitál do nové příležitosti, ale změnit myšlení lidí ve firmách. Když jdou čísla dolů, není management plný tvůrčí nálady a pozitivního myšlení vhodných k investicím. To je možná největší překážka,“ říká David Václav, technický ředitel společnosti TGS.
„V krizi získává obrovskou konkurenční výhodu ten, kdo se opravdu posune a zainvestuje. V opačném případě nemají firmy šanci dlouhodobě přežít,“ dodává ředitel Central European Automation Holding Slavoj Musílek.
Rozhoduje návratnost investice
Chuť firem do investování je přitom stále vysoká. Musí si však rozmyslet, kam své peníze vloží. Investovat do něčeho, co nemá rychlou návratnost, je podle odborníků vyhazování peněz. Je důležité vybrat správnou oblast, která společnost rychle posune dál a umožní další investice.
„Zákazníky můžeme dělit na dvě skupiny – jednu zajímá návratnost investice a druhou, kolik to stojí. A je radost pracovat pro tu první. Je to nejen technická výzva, ale tito lidé také perfektně rozumí tomu, co jim nabízíte. A neptají se na cenu. Vědí, že za rok mají částku zpátky. A o to bychom v životě měli usilovat. Měli bychom být chytří,“ radí Jaroslav Řasa.
Zatímco automatizace a robotizace je alespoň u velkých firem nastartovaná správným směrem, potenciál se stále nabízí ve využití dat. Firmy jich mají k dispozici obrovské množství, ale neumějí s nimi zacházet ve svůj prospěch. Poučení a změnu myšlení v tomto směru přineslo období pandemie, kdy si firmy nebyly jisté, zda budou mít druhý den z čeho vyrábět. „Proto je potřeba dokázat přeskládat celý výrobní proces, uplatnit zde technologie, které jsou schopny analyzovat a předpovídat. Dělat prediktivní kroky má obrovskou budoucnost,“ říká Slavoj Musílek.
Důležité je především dostat data na jedno místo a nechat nad nimi běžet algoritmy, které dokážou vyhledat takové souvislosti, na něž lidský mozek není schopen přijít. Což se běžně děje například v logistice, kdy algoritmy určují, co je potřeba nakoupit. A zatímco se české firmy snaží sbírat data, v práci s nimi jsou stále na začátku a ve srovnání s Evropou tak trochu pokulhávají.
Mírně pozadu jsou i v celkovém přístupu k využití digitálních technologií. Výhoda zemí na západ od Česka spočívá v tom, že drží v rukou vývoj i vlastní produkci, a proto se automatizuje a robotizuje mnohem snáz. V Česku velká část výroby probíhá v kooperaci s jinými firmami a mnoho výrobních podniků si nechává zadní vrátka na univerzalitu výrobních procesů. Ty pak nejsou tak efektivní, jako když jsou postavené na konkrétní produkt. „Na druhou stranu postavit si rigidní výrobu, ač efektivní, na jeden typ výrobku, ale s nejasným výhledem samozřejmě vyžaduje odvahu,“ říká David Václav.
Zpoždění oproti Západu
Podle Slavoje Musílka brzdí Česko paradoxně to, že je technicky velmi vzdělaný národ. „Jenže technikálie nejsou pro finální výrobek až tak zásadní, nepřináší posun nebo rozdíl. Když se nám z tohoto myšlení podaří vystoupit, jsme schopni udělat velký skok,“ říká.
„Myslím, že Česko je poslední západní země a trochu první východní. Když srovnám chování lidí na ose Švýcarsko, Německo, Česko a Slovensko, ve Švýcarsku se o věcech nejméně mluví a nejvíce se řeší, Německo je hodně ideové, o všem se hodně přemýšlí. V Česku už jde o mírně politickou otázku, roboty chceme, ale vyplatí se? A na Slovensku je vidět rychlost. Je zde silnější ochota věci dělat,“ popisuje svou zkušenost Jaroslav Řasa a dodává, že na Slovensku jsou proto extrémně úspěšné firmy, kterých ale není tolik, zatímco v Česku jsou průměrnější, ale je jich víc. „Pojďme si ze Slovenska vzít rychlost, nadšení a dynamiku a z Německa to, že dotáhneme řešení do konce,“ radí Jaroslav Řasa.
„Vnímám tak dvou‑ až tříleté zpoždění oproti Západu. A teď cítím, že už přichází ta důležitá vlna, protože poptávky jsou mnohem sofistikovanější. Otázka už nezní ‚pomozte nám vyrobit tolik a tolik kusů‘, ale spíš jakou technologii správně zvolit,“ popisuje David Václav.
Partnery debaty jsou společnosti Abra Software, Automa CZ a TGS.
